O nás

Psal se rok 2010. Již delší dobu mně (tehdy ještě přítelkyně) Janka přemlouvala, abychom si pořídili pejska. Já, kluk z města, který psa nikdy neměl (a choval k nim i určitý respekt), ona holka z vesnice, která měla pejska vždy, dokud se neodstěhovala z domu. Její představou byl nějaký menší přenosný gaučák do bytu, já byl ale přesvědčený, že pokud už mám mít svého prvního psa, tak takového, s kterým se bude dát i něco dělat, který nebude vztekle štěkat na všechno kolem a kterého nebudu muset na procházkach nosit na rukou. Výsledek je jasný, vyhrálo plemeno maďarského ohaře :-)

Jak to už bývá, při rozhodování sehrála svou úlohu i náhoda (nebo vyšší moc?). Jedno víkendové odpoledne jsme náhodně shlédli pořad 101 dogs na Animal Planet, kde byla kromě jiných představena i vizsla - nádherné aktivní plemeno, které se neodlepí od svého pána (suchý zip), zbožňuje děti, poměrně lehce se cvičí a které v porovnání s jinými plemeny nemá charakteristický psí zápach. Na základě toho jsme začali intenzivně zjišťovat veškeré další dostupné informace. Až tehdy jsme si například uvědomili, že kolegyně Majka, která pořád mluvila o svém psovi, výcviku, honech apod., mluvila celou dobu o maďarovi :-) Dalším zdrojem byl pak samozřejmě internet a nepřeberné množství stránek, z kterých si dnes vzpomínám hlavně na stránky Lucky o jejím Merlinovi a jeho lumpárnách (viz Odkazy).

Po naší Coru, či přesně Jenu Jantar Devil, jsme se však nevybrali do chovatelské stanice Jantar Devil, jak by se mohlo zdát. Ohledně štěňátka jsme se totiž spolehli na kolegyni Majku, která nám sdělila, že aktuálne nikdo z jejích známých štěňátka nečeká a máme asi půl roku počkat. Po nějaké době jsme se připoměli, jestli není něco nového a ono bylo :-) Desetitýdenní fenka hledající nový domov kvůli alergii prvních majitelů. Fenečka na fotkách nádherná, rodokmen podle známých slušný, no a když jsme si všimli, že bude slavit narozeniny stejný den jako panička, bylo rozhodnuto :-)

Začátky ale nebyly úplně jednoduché. I když jsme před pořízením Cory mnohokrát uvažovali, jaké to bude, jestli to zvládneme a jestli jsme připraveni, realita nás trošku překvapila. Ta změna v životě před psem a se psem byla totiž ohromná. Naštěstí ale pochybnosti trvaly (i díky několika telefonátům s chovatelkou) jen velmi krátce a my jsme (podobně jako mnozí další) naší fence a plemenu maďarského ohaře zcela propadli a události nabrali rychlý spád.

Nejdříve přišel lovecký výcvik u Zuzky a Viktora (kterým tímto moc děkujeme). Pak první výstava, kde Cora tvrdošíjně odmítala stát v kruhu, ale i přesto u pana rozhodčího Dvořáka vyhrála ve třídě mladých a pak i v souboji o nejlepšího mladého představitele plemene. Následně první zkoušky vloh s vystresovaným páníčkem, ale klidnou a spolehlivou Corou a další úspěch v podobě I. ceny a celkového 3. místa. Letní lovecký tábor. Poté další zkoušky a další výstavy. Tituly junior šampion a šampion. Fotka v celostátním časopise téměř přes celou stranu :-) První hony. Páníček si dělá myslivecký kurz. Zakládáme chovatelskou stanici Snuggling Hunter a čekáme vrh A :-)

Ale hlavně - díky Coře jsme se seznámili s množstvím úžasných lidí a našli mnoho přátel, včetně toho nejlepšího - čtyřnohého :-)